LIDÉ 2030 & Ivo Žižka (Personální ředitel ve společnosti TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s.)

Přinášíme sérii rozhovorů s personalisty našeho kraje o tom, jak to funguje u nich ve firmě a jaký mají pohled na budoucnost. Dnes s panem Ivem Žižkou. Jaký je jeho příběh? Kde vidí HR v roce 2030? Dočtete se dále v článku.

Co se v článku ještě dozvíte:

Máte na starost hodně lidí. Jak velké číslo to přesně je?

Mým prvním působištěm byly Slévárny Třinec se zhruba sedmi sty zaměstnanci. Po sedmadvaceti letech jsem už více než polovinu z nich znal osobně. V pozici personálního ředitele Třineckých železáren, které poskytují personální služby i dceřiným společnostem, zodpovídám za 12 tisíc lidí. Pochopitelně se mi tedy stává, že řadu z nich si při náhodném setkání nemohu zařadit.

Jak vidíte Vaši firmu v 2030?

Pevně věřím, že i v roce 2030 budeme stále patřit ke špičkovým výrobcům oceli. Věřím, že třinecká huť bude fabrikou s minimální uhlíkovou stopou a čistou ekologickou výrobou, jelikož už nyní se za současných podmínek řadí k nejlepším v Evropě.

Ale svět se mění velmi rychle a mnohdy změny nedokážeme přesně odhadnout. Dokážeme plánovat na pět let dopředu, kde se snažíme predikovat potřebu pracovní síly a růst mezd a také přizpůsobovat odbornou výuku na naší střední škole.

Jak vidíte Vaše HR oddělení v 2030?

Domnívám se, že nás bude méně, ale změní se poměr kvalifikovaných lidí k těm s nižším vzděláním. Personalistika bude čím dál tím víc využívat digitalizovaná data a bude víc pracovat s prediktivními modely, což řadu činností zjednoduší. Naopak těžší bude zřejmě zaučování nových zaměstnanců.

Jaké zaměstnance budete potřebovat? (na rozdíl od dneška)

S postupným rozmachem automatizace se rozhodně bude měnit struktura zaměstnanců, vyšší požadavky budou kladeny na alespoň minimální znalosti z oboru programování a IT. U fabriky se 180letou tradicí však bude tento proces pomalejší, než u firmy postavené na „zelené louce“ se zbrusu novými technologiemi.

Co Vás v kariéře nejvíce posunulo, případně co byste doporučil začínajícím personalistům?

Od roku 1997 jsem působil na pozici ředitele Sléváren Třinec a vždy jsem tvrdil, že ředitel je z poloviny obchodník a z té druhé personalista. Nejvíce člověka posouvají jeho kolegové, důležitá je komunikace a odhad. Pro každého začínajícího personalistu je klíčové, aby se snažil lidi poznat. A to bez komunikace není možné.

Co u Vás ve firmě funguje skvěle a mohl byste doporučit i dalším?

Osvědčilo se nám Středisko nástupní praxe čili adaptační program pro vysokoškoláky. Je částečně založený na principu assessment centra, během rok trvající praxe nám umožní komplexní zmapování schopností uchazečů o pracovní pozici.

Jeho účastníci získají obecnou přípravu, školení různých dovedností, plní konkrétní projekt, který pak musí prezentovat před vedením firmy. Pro nováčky je to skutečně zajímavá příprava na budoucí pozici. Fluktuace těchto zaměstnanců je minimální, pokud si někoho vybereme, zůstává ve firmě léta.

Pozitivně vnímám i kurzy na míru, které čas od času připravujeme. Například před časem kurz interní komunikace pro střední management, protože si stěžovali, že si s novou generací moc nerozumí.

A co považuji za velmi důležité, je budovat vztah k historickému odkazu firmy a jeho hodnotám. Myslím, že toto se nám hezky podařilo prostřednictvím výstavy Werkové fušky, tedy výstava předmětů vyrobených zaměstnanci v minulém režimu načerno, protože se na socialistickém trhu prostě nedaly sehnat. Výstava se stala poctou řemeslnému umu našich lidí a ukázkou historického propojení mezi obyvateli regionu a fabrikou.

Jakou knihu/podcasty/vzdělání doporučujete dalším personalistům?

Nassim Nicholas Taleb – Černá labuť

W. Chan Kim, Renée Mauborgne – Strategie modrého oceánu.

Milan Zený – Cesty k úspěchu. Trvalé hodnoty Soustavy Baťa.

Otázky na odlehčení – co pro váz znamená jedním slovem

• HR – rodina
• Zaměstnanci – kolegové
• Management – těžká dřina
• Vzdělávání – podmínka nutná, ale nikoli postačující
• Firma – můj svět
• Vize – být pořád lepší
• Moravskoslezský kraj – kraj, ve kterém jsem se nenarodil, ale přijal jsem za svůj

Ivo Žižka
Personální ředitel ve společnosti TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s.