Za jakých podmínek můžu či musím pracovat přesčas?

Práce přesčas je občas nevyhnutelná. Zaměstnavatel má ve skluzu zakázku a potřebuje Vás na pracovišti o trošku déle než je třeba. A nebo si chcete přivydělat, a tak se každá hodina navíc v práci hodí.

Práci přesčas a podmínky jejího přidělování zaměstnancům upravuje Zákoník práce v § 93 a 93a. Práce přesčas je definována jako práce, která je konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo rámec rozvrhu pracovních směn.

Délku týdenní pracovní doby stanoví zákoník práce standardně na 40 hodin. Vše co odpracujete navíc, znamená práci přesčas. Takovou práci vám může zaměstnavatel za určitých podmínek nařídit i proti vaší vůli.

Nařízená práce přesčas

I když o přesčasy zrovna nestojíte, má zaměstnavatel možnost vám takovou práci nařídit. Podle zákona to sice může udělat pouze výjimečně a z vážných provozních důvodů, co to ale prakticky znamená se v zákoníku práce nedočtete. Vážným důvodem tak asi může být prakticky cokoliv, co váš zaměstnavatel uzná za vhodné.

Takto nařízenou práci nesmíte vykonávat ve větším rozsahu než 8 hodin týdně a celkem 150 hodin za rok. To neplatí v případě, že vám zaměstnavatel poskytne za práci přesčas náhradní volno. V takovém případě se odpracované hodiny do uvedeného limitu nezapočítávají.

Zaměstnavatelem nařízená práce přesčas nesmí tedy u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Pokud chce zaměstnavatel požadovat po zaměstnanci práci ve větším rozsahu, může tak činit pouze na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah takto dohodnuté práce přesčas však nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může trvat nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.

Toto období lze prodloužit pouze kolektivní smlouvou avšak nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnanec tak může odpracovat maximálně 416 přesčasových hodin za rok s tím, že s odpracováním 266 hodin navíc souhlasil. Pokud zaměstnavatel požaduje práci přesčas nad zákonný limit, zaměstnanec příkazu nemusí uposlechnout.

Dobrovolná práce přesčas

Zaměstnavatel vám může nařídit práci přesčas jen v omezené, výše popsané, míře. Pokud ale sami chcete pracovat nad rámec standardní pracovní doby, máte samozřejmě i takovou možnost. Zákon umožňuje po dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem odpracovat ještě další přesčasové hodiny.

Co nám náleží za práci přesčas?

• Za dobu práce přesčas náleží zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku.
• Zaměstnavatel se zaměstnancem však může dohodnout i na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku, pak náleží zaměstnanci mzda a náhradní volno. S náhradním volnem za práci přesčas však musí zaměstnavatel i zaměstnanec souhlasit.
• Pokud zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas, nárok na náhradní volno zaniká a zaměstnanci přísluší k dosažené mzdě příplatek.

Kdy zaměstnavatel nemůže přesčas nařídit?

• U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou pracovní dobu a těmto zaměstnancům nelze práci přesčas nařídit.
• Nelze nařídit práci přesčas zaměstnanci nebo zaměstnankyni, kteří pečují o dítě mladší 1 roku. Práce přesčas se zakazuje mladistvým zaměstnancům a těhotným zaměstnankyním.
• Přesčas dále zaměstnanec nemusí vykonat, pokud existuje zákonná překážka v práci na straně zaměstnance. Ty jsou uvedeny v zákoníku práce a patří mezi ně například vyšetření nebo ošetření v lékařském zařízení, svatba, úmrtí, či narození dítěte.

Téma zpracovala Veronika Grussmannová (veronika.grussmannova@indicada.cz)